(Výtah nejdůležitějších událostí nejstaršího věku)
1. Sútra – Prach a temnota
V chladné pustině temnoty Ghal, kde neexistovalo nic, než tma se jednoho dne z půlky černého diamantu síly ve tvaru okatedru zvaného Hyrosikan, který hlídal temnotu, zrodil Miell, Dreargo a Latargo a z druhé půlky Ihinarlia, Crinarlia a Telusarlia. Všichni zrození bohové a bohyně měli stejné schopnosti a podobné názory. Pouze při zrození Arocy došlo ke smísení zbytku Hyrosikanu s okolní temnotou Ghal a Aroca se tak zrodila jako neústupná a marnivá. Miell se zamiloval do Ihinarlie a společně si získali postavení nad ostatními bohy. Poté začaly spory o moc, které nakonec Miell a Ihinarlia potlačili a nastalo nové přerozdělování moci. Latargo se stal bohem války, Crinarlia bohyní hádek a slavností. Telusarlia se stala bohyní moudrosti a hrdinů a Dreargo bohem mrazu a zimy. Miell se pak stal pánem přírody a všech bohů. Svou ženu učinil bohyní vzduchu.
2. sútra – Bohové
Po novém přerozdělení moci Ihinarlia porodila syna, Vetarga a Loisarga. O několik let později potom přivedla na svět ještě dceru Clesarlii. Mezitím, stále slabší temnota Ghal posbírala všechnu svou energii a vyvrhla boha podsvětí Kohnaarga. Marnivá Crinarlia porušila přísný zákaz a pojala jej za manžela. Po několika letech se jim narodily dvě dcery: Cemendrielis a Lorearlia.
Miell tedy započal rozdělovat moc mezi další bohy. Jeho syn Vetargo se stal pánem noci a tmy a Loisargo byl bůh světla a dne. Clesarlia se stala bohyní snů a iluzí. Lorearlia byla ustanovena jako bohyně přátelství a ohně a Cemendrielis jako bohyně lásky a plodnosti. Miell rozdal tyto schopnosti Kohnaargovým dcerám proto, aby tak zničil temné pokračování jeho rodové linie. To mu pán podsvětí nikdy neodpustil a tak oklamal svou dceru Cemendrielis a provdal ji za Vetarga. Cemendrielis pak nevědomky zasela do svého manžela poslední zbytky temné Ghal. Vetargo se tak zprostil moci nad tmou a nocí a učinil se bohem temnot a stínů. Poté se jim narodila dcera Danisarlia, kterou Miell z obavy před špatným vlivem jejího otce unesl a vychovával u sebe v paláci. Když vyrostla, převzala bývalé schopnosti svého otce a stala se bohyní noci.
Nejmladší z prvních bohyní, Telusarlia si nakonec vzala Loisarga a dala mu dva syny: Gilarga, ochránce tuláků a Telconarga, boha vod. Telconargo se zamiloval do Lorearlie. Měli spolu dceru Eginarlii, do které vrchní božstvo vkládalo největší naději. Doufali, že jako vnučka boha podsvětí bude mít moc zastavit Ghalu, která dříme v srdci Vetarga, jejího strýce a děda Kohnaarga. Miell ji proto hned od začátku vychovával a hýčkal. Nakonec se stala bohyní Lovu a provdala se za Latarga. Tím byla spojena větev zla s větví dobra. Jejich děti mohou vše vyřešit, nebo také zničit. Proto jsou s napětím očekávána.
3. Sútra – Mellorie
V umírajících zbytcích Ghaly už nebylo pro bohy místo. Společnými silami tedy vytvořili nový překrásný svět zvaný Mellorie. Část energie však Vetargo lstivě použil pro vzkříšení zanikající temnoty. S nově nabytou energií pak Ghal vytvořila dvě monstra, která měla Mellorii zničit. Byl to bůh nenávisti a zloby Herlin a bůh smrti a smutku Erelion. Zaútočili společnými silami na Mellorii, plenili zemi a ničili vše, co bohové budovali. Nakonec se je povedlo zastavit a za své hrůzné skutky je ostatní bohové za protestů Vetarga a Kohnaarga navěky uvěznili ve dvou měsících, které Mellorii obíhají a střeží. Bílý je Erelion a červený Herlin. Vetargo a otec jeho manželky si však vydobyli pro hrůzostrašnějšího Herlina milost v podobě možnosti osvobodit se jednou za deset tisíc let, když slunce bude zakrývat Erelion a Herlin bude v úplňku.
Miell nakonec pod těžkým nátlakem souhlasil, ale požadoval za to zničení, nebo uvěznění Ghaly. Vetargo ji však stačil dříve než jeho otec zakročil schovat do dvou obrovských mramorových sloupů na Mellorii.
Na novou planetu se tak nepozorovaně proplížilo všemocné zlo, které kdysi střežil Hyrosikan. Ze zbytků obřího diamantu Vetargo vytvořil několik kamenů, které jediné mají moc Ghalu v pravý čas osvobodit a dát jí potřebnou sílu. Miellovi se však podařilo všechny kameny vypátrat a zničit až na jeden jediný, který Vetargo schoval, aby vyčkával na pravý čas k osvobození temnoty.
Bohové pokračovali v tvoření světa, až nakonec vybudovali všechny hory a řeky, všechny lesy a zvířata. Pak vytvořili slunce, které si vzal na starosti bůh Loisargo a usídlil se na něm. Nakonec stvořili i lidi a jiné národy, které k nim měli vzhlížet a dodávat jim tak potřebnou energii. Bůh války Latargo se nakonec zamiloval do jedné lidské ženy Kiry a brzy se jim narodila dcera Erisarlia. Její matka však náhle zemřela a Latargův požadavek o její oživení bohové nakonec zamítli. Latargo tedy sám vychovával svou dceru, která se později stala bohyní pomsty, což bylo odrazem Latargových pocitů po smrti milované ženy.
4. sůtra - Poslední generace
Vetargovi a Cemendrielis se později narodila dcera Hinarlia a stala se bohyní umění a Silisarlia, bohyně krásy. Eginarlii a Latargovi se narodila dcera Alilarlia, které dostala do svého osudu býti bohyní míru a zdraví. To měli být poslední bohové. Avšak Láska je mocná a bouří i samotné bohy. Tak přišel na svět ze zakázané lásky Ghalisen, oficiálně syn Crinarlie a Kohnarga, ve skutečnosti však byl počat Vetargem. Ten pak podobným zpúsobem stvořil dítě bohyni Telusarlii. Narodila se mu dcera Ebonar a stala se bohyní utrpení a bolesti, jako protiváha nedávno narodivší Alilarlii. Ghalisen se stal bohem šprýmů a žertů. Kolují mezi lidmi zprávy, že ani ostatní mohové nebyli vždy věrní. Kůpříkladu sám Vetargo má být zplozen z nevěry jeho matky Ihinarlie, které spustila se jedné noci s Latargem.
5. sútra - Stvoření bytostí
Bohové zjistili, že jejich síla je omezená a vyprchává díky jejich věčným sporům a válkám. Snažili se proto vytvořit na Mellorii co nejlepší bytosti, které by svou pozorností dodávaly co nejvíce energie svým bohům. Stvořili tak Árje, mocné, lidem podobné bytosti, které byly osvobozeny od podsvětí. Árjové se vždy po smrti narodili znovu i se svými vědomostmi. Stoupala však jejich arogance a bohové je proto nahradili elfy. Pár Árjům se však podařilo skrýt mezi němi a uniknout tak vyhlazení. Elfové se však také neosvědčili a více než bohům, věnovali se válčení mezi sebou. Postupně stvořeno bylo spoustu ras, ale žádná nebyla dostatečná pro záměry bohů. Nakonec Miell a Telusarlia stvořili lidstvo. Lidé byli pro modlení výteční, ale jejich civilizace se moc rychle vyvíjela. Hrozilo, že opustí planetu a půjdou číst božské vědomosti ukryté ve hvězdách. Zde přišel Vetargo se smělým plánem. Navrhl, aby nebeská mechanika vytvořila co pět tisíc let událost, která poničí vše na planetě a přžijí jen primitivně žijící lidé. Miell souhlasil a stvořil planetu Ničitel - Eikien, která se pravidelně vrací k planetě a trhá její povrch, způsobuje výbuchy sopek a třesení země. Jednomu cyklu Eikien se říká věk.
6. sůtra - Ghal
Ghal se postupně prožírala Mellorií až dorazila do jádra planety a začala se nafukovat. Vyžrala celý střed a rozpálila se do ruda. Kámen a písek proměnila ve žhavou lávu, kterou čas od času tlačila na povrch Mellorie. Tu zasáhl Miel a vzpomněl si na rozemleté kousky Hyrosikanu, které chtěl Vetargo použít na posílení Ghal. Vzal tento prášek a poprosil syna své sestry, boha vod Telconarga, aby jej omyl ve sluneční vodě u paláce Loisarga. Ten tak učinil a z černého diamantového prachu se stal světle modrý zářící prášek. Ten pak Miell rozprostřel všude pod povrch Mellorie. Tento sluneční prach se nazývá Sikarra a pro Ghal je nemožné jej překonat. Tak, kde je ho nejvíce, tam se země nejméně třese, tam kde Miell kousek země opomněl, tam vystupují sopky.
Rok 0
8. sůtra – Záře Mellorieninu
Po stvoření Mellorie a veškeré fauny a flóry na povrchu, bohové zaznamenávali všechny významné události do nebe ve zvláštním kódu. Těmto šifrám a ne náhodně umístěným světelným bodům se říká hvězdy. Avšak po čase začala být obloha malá a zápisy pro bohy stále míň a míň srozumitelné. Poté nastoupila i samotná lenost nejvyšších. Bohyně Telusarlia nakonec vytvořila zářivou knihu s nekonečným množstvím stran. Jakmile je dopsána poslední strana, objeví se nová. Zářící, zlatem potaženou knihu svěřila do opatrování jednoho z jejich nejvěrnějších kněží, do rukou Honardových, který měl zapisovat vše, co se kde bude dít. Aby však o všem věděl, svěřila mu také do péče svého nejkrásnějšího mazlíčka, fuca Erilionyla. Od této chvíle budu svědomitě zapisovat vše, co se stane jak na nebi, tak na zemi.
Rok 22
10. sůtra – Město Dallin
Před dvěma dny se vrátil Erilionyl s hrůznou novinou. Město Dallin, ležící na severu naší země bylo přepadeno piráty a zločinci. Celé město bylo vypleněno a spáleno na prach. Nikdo z dvaceti tisíc obyvatel nepřežil tu hroznou zkázu. Dnes však již začíná stavba nového města na troskách bývalé metropole. Město bude nést jméno Muret a bude ještě honosnější, než padlý Dallin.
Pomstichtivý Derménci vyslali proti armádě pirátů a zločinců své vojsko. Všichni doufáme, že to neskončí válkou.
Rok 23
11. Sútra – bitva u Remi
Vojsko Derménie donutilo rebelskou armádu zločinců k boji. Tento den se navždy zapíše jako den krvavý, neboť pomřelo mečem na deset tisíc mužů. Většina z nich z rebelské armády. Derménie dosáhla vítězství a pomstila tak smrt svých občanů. Zbytek rebelské armády se ukryl na poloostrově Calios, na území, které bylo obývané pouze barbarskými kmeny nehezkých stvoření, které dokáží měnit svou barvu. Derménie se nakonec rozhodla bandity dále nepronásledovat a místo toho vyslali armádu, aby obsadila tyto končiny a přivlastnila je k Derménské říši.
Rok 23
12. sútra – Válka říší
Geronilská říše, rozprostírající se po celém jihu Mellorie se dostala do sporu s výbojnou Derménií, když Derménská armáda obsadila Golgonskou říši, která je sousedem a spojencem Geronilců. Obě lidské velmoci se začínají chystat na dlouhou a zničující válku, která bude drtit Elfy a Trpaslíky, kteří jsou mezi nimi. Pokud dojde ke konfliktu, zasáhne boj celý svět.
Rok 27
13. sútra – Louka loučení
Zde se střetly největší armády zatím mladých dějin Mellorie v děsivém boji, který trval na deset dní pomřelo padesát tisíc mužů. Konec konfliktu mezi Geronilci a Derménci je však v nedohlednu. Celá Mellorie prosí o pomoc bohy. Žádají o odpuštění, neboť neobstáli v jejich zkoušce.
Rok 58
14. sútra – Ohně Miellovy
Po třiatřiceti letech válčení už nikdo nevěří v konec. Lidé se modlí k Miellovi, bohu nejvyšším, aby vznesl rozřešení a spravedlnost do válkou zmítaného světa. Dnes snyd byly naše modlitby vyslyšeny. Celá obloha hoří božským ohněm a spouští se z ní blesky. Vojáci odhazují zbraně a přijímají pokoru a lítost. Konečně je konec bojům.
Rok 60
15. sútra – Jednání v Muretu
Tohoto roku byly sepsány a uznány všechny nově vzniklé státy. Na mapě Mellorie tak můžeme najít Derménii, Geronilsko, Golgonsko, Enfálsko, Elfskou říši, Říši trpaslíků a Herbsko. Ostatní území jsou nezávislé městské státy, které nemají v Mellorii velkou důležitost.
Rok 61
16. sútra – Honardův konec
(tato sútra je dílem samotné Telusar)
V tento den se Honard dopustil osudného omylu. Klec s překrásným Erilionylem, poslem bohů zapomněl zavřít a Fuco uletěl i s Melorieninem.
Bohyně Telusar se rozhněvala a za trest ho dala uvěznit do jedné z nejtemnějších jeskyní na Mellorii, dala mu věčný život a nechala ho bez přestávky a bez odpočinku psát novou knihu, Kroniku Bohů, která už měla být určena pouze nejvyšším bohům.
Rok 479
17. sútra
Mellorienin byl po tisíce let vláčen světem až jsme ho jednou našli my, kněží boha Telconarga a odnesli ho do svého chrámu v Lapontu, neboť jsme poznali o co se jedná. Tu započneme znovu zpětně dopisovat, co zapsáno nebylo a vzpomeneme to, co nikdy nemělo být zapomenuto.